Hostinec a nevěstinec

Hostinec prosperující pod správou pana Guillauma a nevěstinec Madame Briany jsou dva samostatné, přesto neodlučitelné podniky, jelikož jejich druhá patra jsou přes ulici spojena širokou lávkou. Ač se to může zdát podivné, jde o velmi výhodný a promyšlený tah, jelikož v nevěstinci tak nikdy nedojde pití a v hostinci je zase postaráno o zábavu i v momentech, kdy některý z kapitánů nerekrutuje posádku, neprobíhá rvačka, nebo se neděje něco podobného.
V přízemí hostince se, za vždy otevřenými bílými dveřmi a zdmi s oprýskaným oranžovým nátěrem, schovává prostorná nálevna s barem, stoly, kuchyní oddělenou v zadní části a kanceláří majitele, která mu zároveň slouží i jako byt. Do druhého podlaží pak vedou dvoje schody, každé těsně přiléhající k jedné stěně a dost široké na to, aby po nich bok po boku mohli stoupat dva lidé. Ve druhém patře je pak k nalezení, krom ochozu který poskytuje výhled na nálevnu v přízemí, pár pokojů k pronájmu, velmi skromně zařízených a velmi často nevyužitých. Pouze jeden z nich, ten docela zadní s malým balkonkem, je permanentně zamluven a vždy zaplacen předem. Slečna Pettersonová zde totiž pobývá, když si nepřeje být poblíž své rodiny.
Modře natřený nevěstinec, naopak od krčmy, občas zavírá. Madame Briana se ke svým dívkám chová překvapivě ohleduplně a dopřává jim právo na odpočinek, stejně jako slušný plat, jídlo a ubytování. V přízemí jsou rozmístěny menší stolky, lavičky i gauče lákající k posezení a po uzoučkých schodech do druhého patra si pak dívky odvádějí klienty. Každá z nich má svůj vlastní pokoj a každá z nich má, alespoň většinou, právo odmítnout toho kdo se jí nelíbí.

René neměl moc dobrou náladu, z části možná proto, že poslední výprava nevynesla příliš peněz a z části proto, že za ním přišel další rozzuřenej otec jedný z milenek jeho nejmladšího syna, alespoň za ním ale zatím nikdo nepřišel, že si jeho syn spíchnul dítě s nějakou paničkou, i když je to s tím jak je v tomto ohledu aktivní celkem k podivu.
V ne příliš dobré náladě a ne moc drahém oblečení, jaké by si v nassau mohl dovolit skoro každý se tedy vydal do hospody, sám neví, v co doufá, ale je to lepší, než sedět doma a nudit se, v hospodě se vždycky něco semele a s trochou štěstí potká nějakého známého.
Přišel do hospody a posadil se k pultu kousek stranou, aby nebyl úplně na očích."Dones mi rum, peníze mám." Položil na stůl šilink a podíval se na barmana, ten moc neotálel a vydal se pro jednu z lepších značek, naštěstí to bez ochutnání moc nejde poznat, takže to nezkazí dojem běžného námořníka a nikdo nemůže vědět, jakou minci barmanovi dal.
Když mu barman donesl rum, trochu se rozpovídal. "Kde muž jako vy přišel k..." René ho zastavil zvedlou rukou a svými slovy. "Kdo se moc ptá, moc se dozvý, ale jestli to musíš vědět, tak ta pistole je rodiný dědictví, všechny čtyři." Bylo mu jasné, že myslel peníze, ale nehodlal něco takovýho vysvětlovat a z tohohle to snad muselo být barmalovi jasné. Pil tedy svůj rum a sledoval dění v hospodě, o kus dál se hádala parta pirátů zjevně nevalné inteligence o tom, jaká dělová koule nadělá víc škody, jestli s řetězem, nebo běžná, chvílemi to vypadá, že se do sebe i pustí a spor se stupňuje. Sledovat ty jejich zbytečný spory umí zvednout náladu.

Téměř neznatelné klapání podpatků zaniká v ruchu hostince, když schází z druhého patra do přízemí nálevny. Již několik nocí nespala doma, ale netrápí ji to tolik kolik by mělo. Vzhledem k tomu, že otec i matka se zabývají přípravami na oslavu jejích narozenin by se slušelo aby s nimi trávila více času, ale rozhodla si udělat pořádek ve svých obchodních kontaktech... a všimla si něčeho, co přehlížela až příliš dlouhou dobu na to, aby si tenhle omyl sama před sebou dokázala ospravedlnit.
Mírně rozladěná tedy opustila svůj pokoj, oblečená do dlouhé tmavočervené sukně a jednoduché bílé haleny. Snad jen menší dekolt, pečlivě upravené vlasy a elegantní perlové náušnice ji na první pohled odlišují od každé jiné ženy v Nassau. A její jméno, samozřejmě, stejně jako tvář, možná až příliš veřejně známá, na tak mladou dívku.
Bez většího zájmu se vyhne několika hostům, kteří se jí připletou do cesty, na případné pozdravy odpovídá jen pokývnutím blonďaté hlavinky, nakonec se jí ale úspěšně podaří dojít až k baru, kde se posadí ob místo vedle tmavovlasého muže. ,,Dobrý večer Anthony." Náznak úsměvu je věnován hostinskému, který jí pozdravení oplatí a bez další domluvy, která podle automatických pohybů muže za pultem není nutná, před Jeane postaví pohár s vínem. Nenapije se okamžitě, jakmile před sebou nápoj má, jen ho trochu posune po desce pultu k sobě a teprve teď si pořádně prohlíží dnešní osazenstvo podniku. ,,Zjistil jste něco nového v té záležitosti, o kterou jsem vás žádala?" Mluví jakoby mimochodem, snad jako kdyby jí nezáleželo na tom, jestli je někdo uslyší. Hostinský se po otázce zatváří trochu kysele. ,,Jeane, víte, že se do těhle záležitostí nechci namočit víc, než je potřeba. Všechno co na toho chlapa ze zastavárny mám je tady, pokud to není dost, řekněte Flintovi ať vám na to půjčí nějakýho ze svejch chlapů." Z náprsní kapsy vytáhne několikrát přeložený papír a přisune ho vedle jejího poháru s vínem.
Na malý moment povytáhne nad chováním pana Guillauma obočí, nakonec se ale rozhodne na něj nenaléhat. Ostatně, jejich spolupráce ještě není natolik ověřená, aby si dovolila na něj stoprocentně spoléhat. Možná má pravdu a James mi přece jen bude v tomhle ohledu přínosnější. Po krátkém rozhovoru si poprvé lokne vína, načež rozbalí útržek papíru hustě popsaný výsledky pátrání... které jí vlastně nepřinesly žádnou informaci, kterou by již nevěděla. Zatracený chlap... Jestli si myslí, že mě bude dál obcházet při prodeji zboží v Nassau, tak to se pořádně plete.

Zaujala ho žena, co vstoupila, už když si přisedla tak blízko a jeho zájem ještě prohloubila, když si objednala víno, možná konečně někdo, s kým si bude moct popovídat o víně mimo posádku se kterou dezertoval, tady ty křupani pijou jen rum a tak musí taky, aby zapadl.
Pil zatím rum a poslouchal, co se děje, kdyby tu byl v kapitánském, nejspíš by takový rozhovor nebyl schopný vyslechnout, to co vyslechl se mu však už tolik nelíbilo. Takže Sebastian má problémy, zjevně o tom neví, budu muset zjistit víc.
poposedl si o kousek blíž a dopil rum, načež se obrátil k barmanovi. "Promiňte, ale dal bych si také víno, je vzácná příležitost setkat se tu s někým, kdo sdílí mou lásku k vínu a nehodí se, aby jakýkoli člověk pil víno sám, o to více dáma." Využil příležitosti a přisedl si blíž a dál mluví přímo k Jeane. "Omluvíte mou neotesanost, nemohl jsem odolat a nepřisednout, doufám, že vás svou přítomností příliš neotravuji. Jaká máte ráda vína?"
Začíná tématem, ze kterého není příliš poznat, kam míří, aby ji nevylekal, pravděpodobně dojde ke krátké výměně názorů o víně a přejde se k dalším tématům, navíc si opravdu rád popovídá s někým dalším o víně, tu možnost postrádal více méně od svého příjezdu, i s posádkou pili jen to, co bylo na oloupených lodích.
Podivná směsice zvědavosti, strachu o přítele a radosti je u něj něco ne úplně obvyklého, ale ne neznámého a tak se mu daří držet celkem hovorný tón, jako by chtěl rozhovorem prostě zahnat nudu a vína byla strašně důležitá. Tomuto dojmu pomáhá i jeho španělský přízvuk a způsob jeho mluvi, bývalých členů vyšší třídy je mezi běžnými piráty naštěstí dost, aby podivná směs pirátské hrubosti a dvorní etikety neupoutala pozornost.Nemůžu si dovolit přijít o tak dobrýho prodejce, ani o podíl z jeho výdělku, navíc k nám patří, nevzdám se svojeho člověka, ale musím zachovat klid, běžný hovor, ne moc zdvořilostí, nebýt neotesaný a probrat postupně všechno, co by mě, nebo ji mohlo zajímat. Skládá si plán a doufá, že to zabere, ne že by se často stávalo, že ne, ale nemůže říct, že by měl stoprocentní úspěšnost.

Pravděpodobně by první větu toho muže zcela ignorovala, nebýt toho, že se vzápětí sám pozval, aby si přisedl. Za tenhle manévr, i když poměrně pěkně zaobalený do dalších řečí, si od ní vysloužil vcelku chladný pohled, kterým si ho přeměřila odshora až dolů. Je jí povědomý. To ale nemusí nic znamenat, ostatně ve městě denně vídá lidi, které nezná jménem a vlastně jejich přítomnost vnímá spíše jako kulisu. Na tázavý pohled hostinského tak prostě jen nepatrně přikývne - na znamení aby tomu muži nalil to samé, co jí. ,,Bylo by neslušné vyhnat vás z místa, které jste již obsadil. Přesto bych nejprve ráda znala vaše jméno, než vám prozradím posvátné tajemství toho, které víno mám nejraději." Do hlasu jí vklouzne trocha pobavení i sarkasmu, který se pro teď příliš nesnaží zakrývat. Je jí jasné, že musel slyšet o čem se s hostinským bavila, jen v tuhle chvíli neumí odhadnout, zda si přisedl právě kvůli tomu, nebo zkrátka proto aby se s ní nechal na veřejnosti vidět. ,,A pokud trváte na tom, že pro mne během dnešního večera zůstanete tajemným cizincem, povězte mi alespoň pod kterým kapitánem sloužíte. Ať mu mohu poslat blahopřání, že má na lodi někoho s dobrými způsoby."
Ať už se jí záhadný Španěl představí nebo ne, nakonec se mu ale prozradí, jakým vínům dává přednost. ,,Mám ráda sladká, francouzská vína. Pravděpodobně vás zklamu svou neznalostí, ale na jméně vinice mi opravdu nezáleží, jen nesmí být šumivá a bílá. Vlastně si je nechává dovážet otec, ten by vám řekl víc." Téměř dokonale bezelstné pokrčení ramen a dívčí úsměv. Nezmiňuje, kdo je jejím otcem, ani ve snu by ji totiž nenapadlo, že by to někdo ještě nevěděl. I pří výměně zdvořilostí jí však myšlenky ubíhají směrem k zastavárníkovi, kterého roky nechávala žít bez povšimnutí. V poslední době ji však stále více zajímalo, kde bere své zboží - protože ona ani guvernér mu ho nedodávali a všichni známí kapitáni obchodovali právě s nimi. Nejde jí ani tolik o ušlý zisk, jako o možné podkopání reputace. Pokud je tu jeden co nás obchází a někdo si toho všimne, brzy to začnou dělat další. Příliš se nehlídá, takže je docela možné, že neveselé myšlenky se jí i mihnou ve tváři jako stín.

"Jsem René, omlouvám se, že jsem se nepředstavil již dřív." René pravděpodobně není jediný na celém ostrově, ve španělsku je to celkem běžné jméno a málokdo by předpokládal, že by někdo významný naschvál nepoužil celé jméno, všeobecně to bývá spíš naopak.
"Říká se, že ve víně je pravda a o těch francouzských to platí dvojnásob, čím sladší víno, tím dřív rozváže jazyk." Poznamenal spíš bokem a k přinesenému vínu přičichl, než se napil a při cestě vína od úst se podíval na barvu, když byla svíce za sklenicí. "Pokud si tohoto vína objednává tolik, aby ho mohl stále pít, musí váš otec být zámožný muž, nepochybuji, že takové víno udělá dojem, jen je na můj vkus příliš sladké, pravděpodobně se jedná o víno z Korsiky, výběr z hroznů." Víno je skutečně na jeho vkus až příliš sladké, to že je i silnější, než většina vín mu tolik už nevadí, nedošlo mu ale, že by se až tolik ve vínech vyznat neměl, tedy ne v takto drahých odrudách a značkách, jakou udělal chybu mu došlo až zpětně, s trochou štěstí si bude myslet, že je bývalý šlechtic, co se dal k pirátům. Snad si ničeho nevšimne, s trochou štěstí to bude považovat za normální a tímhle se alespoň přesune téma na něco dalšího, snad.
Jeho pozornost zaujali ti piráti z dřívějška, kteří se kvůli té malicherné hádce skutečně pustili do pranice. Právě teď převrhli stůl a zničili židli, pár dalších se začalo zapojovat prostě proto, že je bavilo se prát a postupně se přidávali další, aby pomohli tomu, či onomu příteli. Alkoholu bylo dost a tak málokdo šel pro ránu daleko, sám se nezapojuje, ale sleduje dění v místnosti, i když nejvíce pozornosti věnuje své společnosti."Tady nikdo nikdy nechodil pro ránu daleko." využije příležitosti a přiblíží se k cílovému tématu.
Celou dobu si dává pozor na gesta a tón hlasu, protože se nezdá, že by s ním žena mluvila zrovna s radostí. Všiml si i krátkého utrápeného výrazu, toho v budoucnu využije, alespoň bude mít na co poukázat.

,,Ráda vás poznávám, René." Zopakuje po něm jeho jméno, jako kdyby jí to mělo pomoci si vybavit odkud toho muže zná. Většinou se na svou paměť může spolehnout, v tuto chvíli však pořád tápe v temnotě. Zaváhá, zda se má představit i ona. Její sebevědomí jí jen s těží dovoluje vůbec připustit, že by se s ní skutečně začal bavit jen kvůli vínu, nebo dokonce z nudy, na druhou stranu matkou vštípené vychování jí velí, aby tak učinila. ,,Jsem Jeane." Zvolí nakonec stejně strohou variantu jako její společník.
Když pak ale poslouchá jeho výklad o vínech i teorie o jejím otci a upíjí ze svého poháru, neupírá světlé oči na svého společníka proto, že by ji jeho slova tolik zajímala, jako spíše proto, že se usilovně snaží poskládat si všechny kusé informace. Španěl, muž ve středních letech, vychovaný a pravděpodobně i vzdělaný. René, René... Jiskřička poznání, i když zatím ještě velmi nejistá se jí mihne v očích, když při tom co jí proběhne hlavou podvědomě sklouzne pohledem k pomuchlanému papíru s informacemi na baru a pak zpět na muže. ,,Pochybuji, že otec dělá své objednávky proto aby zanechal jakýkoli dojem. Má zkrátka rád své pohodlí a podobnou lásku, ke svým způsobem rozmarnému životu, přenesl i na mne a matku." Nemá pocit, že by prozradila cokoli, co by jí, nebo rodičům mohlo uškodit. Žít si nad poměry může být nebezpečné, ovšem k tomu aby vláda guvernéra na New Providence padla je velmi daleko. ,,Jistě víte o čem mluvím, pokud máte vlastní rodinu." Malá, nenápadná konverzační poznámka, která jí může dát další indicii a potvrdit tak, nebo vyvrátit, co si začíná myslet.
I ji ale vyruší stupňující se dohady i rvačka, která postupně začíná přerůstat v až příliš nekontrolovatelnou. Shrábne proto papír z pultu a s nečitelným výrazem ho uloží do mošny připevněné u pásku - právě ve správný čas, aby ho z baru nesmetl jeden z pirátů, který v zápalu boje téměř doslova odletěl od skupiny a zády narazil do pultu mezi ní a Španělem. Jeanin pohoršený výraz je v podstatě nepřehlédnutelný a pirát cosi zamumlá na omluvu, než se znovu pokusí vrhnout mezi ostatní. Naštěstí se ale zdá, že i hostinskému už připadá tahle pranice příliš velká na to, aby se odehrávala pod jeho střechou a chystá se zakročit.
,,Omlouvám se, co jste říkal?" Konečně se znovu může věnovat Renému, i když po pravdě přeslechla polovinu jeho věty a jen odhaduje co jí chtěl sdělit. ,,Vypadá to, že zdejší poměry znáte velmi dobře, pobýváte v Nassau dlouho?" Než jí stačí odpovědět, Anthony vystřelí ke stropu - pokud tohle dělá často, není žádný div, že pokoje nad nimi jsou většinu času nepronajaté - aby si získal pozornost rváčů.

"Vlastní rodinu mám a myslím, že i chápu, co tím myslíte. U nás doma to funguje trochu jinak, já se lopotím na moři a manželka peníze utrácí." Odpověděl bezelstně na naprosto běžný dotaz a pokusil se o náznak vtipu, vždycky pomůže debatu trochu odlehčit, během formálních debat si lidé dávají až moc velký pozor na to, co říkají.
Rána do stropu ho moc nepřekvapila, v hostinci bývá často a tak pro něj tato střelba není nic až tak neobvyklého. Co ho mnohem víc rozhodilo byl rváč, který předtím přistál na baru a to jak se omlouval, jeho pravděpodobně nepoznal a tak ta dívka musí skutečně být někdo významný. Samozřejmě si všiml i toho, jak ten veledůležitý papírek uklidila.
"Skutečně to už bude nějaký pátek, co tu žiju." Potvrdil a pokračoval. "A rozhodně toho nelituju, člověk si tu nemusí pořád šlapat na jazyk, nebo sypat popel na hlavu, aby si ho náhodou neznelíbil nějaký šlechtic." Na oko se rozpovídal, aby zjistil, zdali se chytí debaty a začne hovořit o něčem, co by mu přiblížilo, nakolik je ve skutečnosti důležitá. Tahle holka mě nepřestává udivovat, celou dobu dobře ví o čem mluví.
Znovu upil vína a usmál se, aby pobídl svou společnici, podle jejího dosavadního chování nebude problém s tím, aby jí došlo, že v debatě je řada na ní, na to je chytrá dost, otázkou zůstává, jak zareaguje, když se jí tentokrát na nic neptal, mnoho zkušených řečníků a zatloukačů rozváže právě v takové situaci.
Zatím sleduje jak barman vyhání potížisty a snaží se vybrat peníze za rozbyté vybavení od těch, kteří to začali, těm se do toho zjevně moc nechce, než zmíní jejich kapitány, potom velice rychle změní názor a po zaplacení se vydají pryč, jejich debata o dělových koulích jim zjevně už nepřijde tak zajímavá.
Brzy po jejich odchodu vešel jeden z pirátů, které zrovna moc nemusí, po každý straně měl spoře oděnou ženskou a tvářil se, jak když mu to tam patří, nejspíš šlo o jednoho z významějších důstojníků na některé z lodí, přitom mu ještě teklo mlíko po bradě, naštěstí se jím nemusel moc zabývat, protože se usadil v rohu a nechal o sebe pečovat obsluhu i dámy.

Tiše se zasměje, těžko říci jestli ze slušnosti, nebo proto, že ji jeho slova skutečně pobavila. V Nassau skutečně bylo dost žen, které se nerozpakovaly utrácet peníze svých mužů, zároveň se ale kupodivu našly i ty slušné a snad i milující. ,,Ještě mi povězte, že si našla milence a proto večer sedíte v hospodě, místo u rodinného stolu a snad vás začnu i litovat." Stále ještě jí na tváři zůstává pobavený úsměv, i přes to jak si právě dovolila být drzá. Navíc to nevypadá, že by se v nejbližší době chystala omluvit. Nakonec skutečně místo omluvy jen lehce zavrtí hlavou.
,,Možná tu nemáme šlechtice podle titulu, ale... vždycky je moudré dávat si pozor. Alespoň trochu." Na moment se odmlčí, pohledem vyprovází více i méně potlučené muže, kteří odcházejí z hostince. Může to vypadat jako docela obyčejná odmlka, ve skutečnosti však promýšlí svoje další slova. Má zariskovat, možná se dopustit omylu a udělat ze sebe hlupáka, nebo si nechat své závěry ještě chvíli pro sebe? Štíhlými prsty si odhrne pramen lehce zvlněných vlasů z tváře a zasune ho za ucho, při tom se jí vyhrne rukáv košile a odhalí tak úplně obyčejný kožený náramek tvořený jen několika šňůrkami omotanými kolem ruky a dvěma velkými světlými perlami.
Chvilku před tím, než do hostince vejdou další hosté obrátí pozornost zpět ke svému společníkovi, takže si jejich příchodu nevšimne a už rozhodnutá se mu bez rozpaků podívá do očí. ,,Na světě vždycky budou ti, co vládnou a ti, kteří je potřebují, aby mohli klidně žít. A nezáleží na tom, jestli se jedná o barony a zemědělce, nebo obchodníky a piráty. Nemyslíte?" Rozhodla se ještě úplně neriskovat, pokud ale není hloupý, nebo už alespoň trochu opilý, jistě mu dojde že její otázka není náhodná. Stejně jako její úsměv, tak bezbranný, že nikdo kdo ji zná by jí ho neuvěřil. Hra začíná a Jeane konečně přišla na strategii s jakou ji chce hrát. Po chvilce oční kontakt přeruší a sáhne po svém víně, ze kterého si lokne. ,,Neměla bych vás zatěžovat tak pochmurnými tématy jako je politika. Ale ta souvisí s obchody a ty mi v poslední době dělají těžkou hlavu." Nic míč, nic víc... jestli chce zjistit o čem mluví, bude se jí muset zeptat a na to se spoléhá. Ostatně, kdyby se nezeptal, pořád má v záloze pár dalších plánů.

Není pochyb, je velice dobře vzdělaná a velmi významná, poznámku o manželce dál neřeší, ve skutečnosti je mu jeho žena věrná a o finance se stará jen proto, že on je v tom naprosto neschopný, to ale tato dívka nemusí vědět, stejně jako zatím nemusí vědět, kdo je, i když už sám má podezření, že jí to došlo.
Pohled v klidu snáší a místo, aby dal najevo nepohodlí se více uvelebil na židli a vzal si do ruky víno. Když odhalila náramek, ještě ho ujistila v tom, že je velice významná, to mu ale nestačilo k tomu, aby si odpustil svůj názor na ty co vládnou."Rozdíl je v tom, že baroni by bez rolníků nepřežili, co se týká té druhé dvojice, nemyslím si, že by některá byla zcela závislá na té druhé. Víc to nerozvádí, i když by mohl, její chování ho od toho dostatečně odradilo, všechno jde až moc snadno.
Dopil sklenici vína a naslouchá její stížnosti, je si celkem jistý, že ví, že není obyčejným pirátem, ale není si jistý, nakolik si je tím jistá, minimálně pro zatím to nehodlá řešit a zaměří se na hlavní důvod celé debaty, který se naskytl přímo před ním.
"Všiml jsem si, že vás něco trápí, ale netroufal jsem si zeptat se co, pokud chcete, můžete se svěřit, možná vám budu nápomocný." Začal nejdřív jako někdo, kdo nemá s probíraným tématem moc společného a to skutečně nemá, o politiku se nezajímal, dokud nemusel a v obchodě se taky moc nevyznal, od toho měl Sebastiana, teď se ho to ale dotýká příliš osobně, než aby si mohl dovolit to neřešit, natož přehlédnout, ať už přišla na to kým je sama, nebo ne, blíží se čas, kdy jí to tak jako tak řekne a nebude to trvat dlouho, s trochou štěstí se nejdřív dozví něco užitečnýho, v opačném případě bude řešení o dost těžší.
Muž v rohu zatím sosá alkohol a osahává svým společnicím bujné poprsí, zjevně se i on kvůli přítomnosti té dámy se kterou se René baví drží zkrátka. Když si to rené uvědomil, o to zvědavější byl na další průběh debaty, ať tento slovní souboj vyhraje kterýkoliv z nich, rozhodně to bude těsná výhra s ne moc velkou odměnou, ale i tak to bude výhoda pro toho, kdo vyhraje.

Sleduje Reného když hovoří, v zamyšlení maličko nakrčí čelo. Každý pirát by si rád myslel, že nepotřebuje nic jiného než loď a přístav. Ale jen málokterému dojde, že i ten přístav někomu patří a je vhodné se k tomu člověku chovat tak, aby nemusel příště kotvit jinde. Není úplně spokojená s tím co slyší, zároveň ji to ale nepobuřuje natolik, aby se pouštěla do otevřeného argumentování. Navíc se chytil na její malou návnadu, což jí zvedne náladu dost na to, aby si ještě chviličku chtěla hrát na utrápené děvčátko. Dokonce i přehodí nohu přes nohu a lehce se na stoličce nahne tak, jako kdyby chtěla Renému říct něco opravdu důvěrného. ,,Víte, jeden obchodník mojí rodinu připravuje o zisky. Zatím se mi nepodařilo zjistit kde bere zboží a kdyby se ukázalo, že ho zásobuje některá z posádek... inu, mohl by to být opravdu špatný příklad pro ostatní. Nemyslíte, kapitáne?"
Po tom co domluví se znovu narovná, jako kdyby se nic nedělo. Poupraví si manžetu na rukávu, aby schovala odhalený náramek a s napětím, které by mohl zkušený pozorovatel z jejího držení těla odhadnout, očekává reakci na svá slova. Neodhalila všechny své karty, přesto už jsou pro ni pomyslné sázky vysoké. Nehledě na to, že nemá jediného svědka, který by spojil Martinéze se zastavárníkem. To, že se ti dva znají a přátelí není nic s čím by mohla operovat a nikdo se nemá k tomu, aby dosvědčil že viděl vykládku zboží do obchodu přímo z cangrejo ermitaño. Proto si nemůže dovolit ho z ničeho obvinit, leda by jí sám dal nějaký důkaz.
Pohrozit... pohrozit by ale snad mohla. ,,Víte, tohle místo stojí na písku. Doslova i metaforicky. Můj otec je jedinou bariérou mezi Nassau a Anglií, protože se mu daří všechny v Londýně udržet v domnění, že  je New Providence stále plně pod jeho kontrolou. Myslím, že za takové riziko si jistě trochu... uznání a respektu zaslouží. Kdyby se opravdu ukázalo, že někdo mne a otce obchází a prodává si svou kořist přímo... pravděpodobně bychom ho nejprve požádali, aby změnil své způsoby a kdyby to nezabralo, asi by musel začít kotvit jinde."  Krátká odmlka je vyplněna téměř uvěřitelným povzdechem. ,,Jste vzdělaný muž, jistě chápete v jak složité situaci se zrovna nacházím." Při řeči nesledovala celou dobu Reného, ale na moment odvrátila pohled i do prostoru hostince, takže si konečně všimla zaměstnaného piráta. Na zlomek vteřiny jí poskočilo srdce v hrudi, pak ale dotyčný pootočil hlavu a podle tváře bezpečně poznala že nejde o toho, kdo ji napadl jako první. Protože skutečně jedinou věcí, kterou v tuto chvíli nepotřebuje je, aby se tu ukázal John.

Při jejím proslovu se začal smát a zatleskal, vyhrála a on má dost odvahy, aby to přiznal, jeho smích upoutal pozornost toho mladého piráta a ten se na ně podíval, to zjevně jeho společnici značně rozhodilo."Výborně, vyhrála jste, budeme v tom pokračovat ve vašem pokoji, nebo půjdeme ke mě domů?" Působí stále uvolněně a nemá v úmyslu to nějak hrotit, pokud je to tak jak říká, vše co požaduje je podíl ze zisků a na tom se půjde dohodnout, přece jenom, už samotné zisky sebastiana jsou dostatečné k tomu, aby se měli dobře a není to jediný zdroj jejich peněz. Rozhodně se ale nehodlá vzdát bez dalšího boje, samozřejmě obrazně a ne doslova. Sebastian tu byl mnohem dřív, než jejich rodina a on jí to hodlá připomenout, navíc není tak docela pravda, že je přístav jejich, i když z úředního pohledu mají pravdu a nejde popřít jejich vliv na monarchii.
Vstal a na stůl položil mince, dost, aby zaplatil i za Jeane. Na to konto udělal pár kroků dál a nabídl jeane rámě. "Pokud dovolíte?" Vyřkl to jako jasnou otázku, spíš proto, že neměl důvod tu za těchto podmínek zůstávat déle, než je nutné, ještě by se mohl stát slavnějším, než zamýšlí.
To jediné, na co teď myslí je rodina a posádka, pokud má někdo vliv je vystrnadit, rozhodně to je Jeane a její rodina, nejenom proto, že mají kontakty s flintem, sám je sice významný pirát, ale není slavný a tak je i postradatelný a ostatní piráti, i ti se kterými má dobré vztahy by nestačili, aby si svoje místo udržel, nemůže to ale přehnat právě kvůli důvěře ostatních kapitánů, bude to mít těžké, ale je si jistý, že se mu podaří dohodnout na něčem, na čem se oba shodnou. I kdyby to nakonec měl být desátek ze všech zisků.
Celý ty zasraný léta je klid a teď se tu ukáže nějakej šašek a požaduje podíl úplně navšem, navíc má moc, svobodné nassau už není, co bývalo, stejně jako zbytek světa. Rok od roku je to horší, ale jednou se to zlomit musí. Uvažuje tak napůl a doprovází dámu na místo, kde se s ním rozhodla jednat.

Naprosto upřímně ji svou reakcí vyvedl z míry. Očekávala odpor, možná silná slova, nebo i agresi. Místo toho se jí dostalo jakéhosi uznání, i když trochu teatrálního, a to jí vehnalo náznak červeně do tváří, což u Jeane rozhodně není obvyklým úkazem. ,,Prosím, trochu... tišeji. Jsem si jistá, že ani jeden nemáme dokonalou pověst, ale tohle..." Snaží se rozjařeného piráta nenápadně krotit, samotné jí ale celá věc připadá natolik komická a svým způsobem i uklidňující, že jí cukají koutky k úsměvu. Zbývající piráti v hostinci už samozřejmě pokukují jejich směrem a jakmile René zaplatí a nabídne jí rámě, Jeane už nemá nejmenší pochybnost o tom, co bude zítra hlavním drbem na trhu. ,,Myslím, že můj pokoj tady postačí. Není třeba rušit vaší rodinu a... jistě, děkuji." Pořád značně překvapená přistoupí na Reného dvornost, dokonce i vynechá zmínku o tom, že za ni určitě platit nemusí. Když pak stoupají po schodech do prvního patra, ještě koutkem oka zahlédne jak na ni jedno z děvčat, jenž dělají doprovod pirátovi kterého na okamžik považovala za Johna, mrkne. Káča.
Cesta k jejímu pokoji není ani trochu dlouhá, jen pár metrů špatně osvětlenou chodbou je dovede k posledním dveřím. ,,S dovolením..." Vyklouzne z Reného sevření, aby mohla od pásku odepnout klíč a odemknout. Oproti ostatním pokojům je ten její vybaven jinak, ostatně na to sama dohlédla hned, jak se rozhodla si ho trvale pronajmout. Dvoulůžková postel je ze středu místnosti přesunuta k jedné zdi a částečně schovaná za paravánem, vlevo od vstupních dveří je i v pološeru ztlumené lucerny, stojící psacím stole s židlemi před balkonovými dveřmi, možné zahlédnout malý stolek s pohovkou a dvěma křesly. Na to, že tuhle místnost obývá dáma zde rozhodně není příliš uklizeno, dokumenty, knihy i různé maličkosti a obchodní balíčky okupují téměř každou volnou plochu. Nechá za sebou dveře otevřené a přejde k lucerně, aby zesílila její plamen. ,,Pojďte dál, pokud chcete, nechám sem přinést nějaké občerstvení."
Než kapitán vejde, otevře balkonové dveře aby vzduch, který je přece jen v noci chladnější než ve dne, trochu vyhnal parno, které v místnosti přetrvává z odpoledních hodin. ,,Posaďte se kam jen chcete - jestli chcete." Rukou naznačí malý okruh po místnosti. Teoreticky mu tak nabídla i hlavní místo za psacím stolem, ale nebyla by zrovna šťastná, kdyby se ho chopil. Nehledě na tuhle nepřesnost ve svém vyjádření, kterou již nemůže vzít zpět, se ale cítí dobře. Překvapivě dobře a překvapivě spokojeně, což by ji mohlo přijít draho, kdyby si opravdu přestala dávat pozor. Ať už se Martinéz posadí nebo ne, ona pro teď zůstává stát a dává mu několik chvilek na to, aby mohl začít mluvit první, v případě, že se mu do toho bude chtít.

S potěšením zjistil, že jeane udělal svým chováním radost, i když se snaží předstírat, že ne, ale kdo významný by se v tomhle městě nesnažil. Člověk si tu prostě musí držet nějakou pověst, ta jeho je naštěstí u jeho posádky a rodiny natolik silná, že ať už se zítra dozvědí na trhu cokoliv, budou vědět, že se nejednalo o nic víc, než obchodní záležitosti, nebo dvornou debatu ve snaze získat nové kontakty a informace o lodích.
Jeane vešla dovnitř první a jeho pustila až později, nepřekvapilo ho to zas tolik, mnoho obyvatel nassau má doma věci, o kterých by byli radši, aby ostatní nevěděli. Je docela rád, že se červená, vypadá přitom celkem roztomile a minimálně to znamená, že dohoda je možná, pravděpodobně i za pro něj výhodných podmínek. je si ovšem vědom toho, že nemluví s nějakou ledasjakou bohatou paničkou, jinak by se jejich předchozí rozhovor ubíral zcela jiným směrem.
Po vstupu do pokoje si ho prohlédl a zhodnotil ho docela dobře, co nejvíc upoutalo jeho pozornost, byli papíry na stole, znamenaly totiž, že i když se nepokouší stíhat své předchůdce, rozhodně nezahálí. Po nabídce posazení se zapřemýšlel, že se posadí na postel, aby ji vyvedl z míry, ale věděl, že by se měl chovat pokud možno slušně a tak se místo toho posadil na jedno z křesel. Jediné místo k sezení, nad kterým ani nepřemýšlel byla židle za pracovním stolem, až moc dobře věděl, jak umí takový nábytek být nepohodlný a že mnoho obchodníků je značně citlivých na svoje účty a smlouvy. "Byl bych rád, kdyby si moji synové našli ženu, jako jste vy. Místo toho si prostřední našel kněžku woodoo a nejmladší vymetá nevěstince." Postěžoval si a udělal si na křesle pohodlí.
"Pokud chcete přinést nějaké občerstvení, pohostiností nepohrdnu, ale není to nutné." Lehce naznačil, aby se hostitelka posadila také, stejně tak to však mohl být jen neúmyslný pohyb rukou, takže se nedá říct, zdali skutečně chce, aby se také posadila. Nemá ve zvyku se vrhat do věcí po hlavě a rodina je minimálně stejně důležitá, jako práce, nehledě na to, že Jeane by skutečně byla dobrá partie pro Jaimeho."Možná jenom... Odmlčel se, aby si to ještě dorozmyslel, než pokračoval. Snad odpustíte mou troufalost, jako muže nižšího společenského postavení, ale po světě již chodím o nějaký ten pátek déle, než vy, mohli bysme si tykat? A teď se určí způsob následujícího rozhovoru. Samozřejmě se jednalo více méně o test její povahy, to že si s ním bude tykat sice sníží její výhodu, ale zvýší to pravděpodobnost budoucí spolupráce a to je podle všeho to, o co jí jde, navíc, pokud věděla, kdo je, nejspíš ví i to, že k přátelům umí být více než štědrý.

Nechá bez komentáře to, když si všimne jak se René po jejím provizorním bydlení rozhlíží. Pravděpodobně by se skutečně mohla postarat, aby místnost vypadala lépe a reprezentativněji, na druhou stranu má ale pocit, že nepotřebuje dělat dojem svým okolím. A kdyby přece jen chtěla, může si návštěvy brát domů. Nad poznámkou o rodinné situaci kapitána však lehce potřese hlavou. ,,Neměl byste dělat předčasné závěry. A už vůbec nedat na první dojem, třeba byste ještě snachy jako jsem já litoval." Nepřehání, i když mluví odlehčeným tónem. Je si velice dobře vědoma svých chyb i toho, jak většině lidí dokáže lézt na nervy, pokud s ní musí strávit větší množství čau.
Chtěla zůstat stát, ale to, že se sám posadil i to, jakým směrem se ubírá konverzace ji nakonec přesvědčí, aby se posadila. Vždy jí připadalo že ve stoje, hlavně pokud má založené ruce na hrudi, působí rozhodněji a není tak snadné jí odporovat. Tenhle muž jí ale téměř předestírá plány na svatbu, místo toho, aby za každou cenu bránil své zisky a tak si nepřipadá nucená bránit svou pozici. Jen aby to vydrželo. Usadí se tedy do volného křesla, nožku přes nožku, nelámajíc si hlavu se sukní, která tak odhaluje kotníky - jeden z benefitů života na místě jako je Nassau. ,,Navíc, pokud se nepletu váš nejstarší se v podstatě oženil s prací a nejmladší syn má zase o pár let méně než já. A snad pochopíte, že ve své situaci hledám spíše o něco... zkušenější muže." Není to pokus o flirt, nebo narážka přímo na osobu Reného, jen vlastně překvapivě upřímná reakce, která by mohla zamezit dalším pokusům o její seznámení s mladíkem který je pro ni v podstatě stejnou záhadou jako jeho otec a nebo druhým, který, jak slyšela, moc rozumu nepobral. Takové by si sice možná pustila do peřin, do života ale ne.
Tím považuje svoje důvody k odmítnutí potencionálního seznámení za dostatečně vysvětlené a už by se k nim nerada vracela. Rozhodně tedy netouží po tom, aby se jí nějaký cizí člověk vyptával na to, proč vlastně ve svém věku není vdaná, co na to její rodiče a kam že to zmizel ten muž, se kterým ji roky vídali. I samotná představa takového rozhovoru je jí nepříjemná, proto se v křesle maličko zavrtí. ,,Není to zcela běžné, ale pokud vám, pokud ti to vyhovuje." Odsouhlasí nabídku tykání bez velkého nadšení. S naprostou většinou obchodních partnerů, a vlastně i lidí na ostrově, si vyká. Možná  proto, že často nemají dost odvahy jí tykání nabídnout, už jí to ale připadá tak přirozené, že ona sama by změnu oslovení nenavrhla. ,,Co se ale pustit do vyjednávání? Čím dříve celou věc uzavřeme, tím lépe a pokud se pak budeš chtít zdržet, můžu skutečně říct Anthonymu o další víno a něco k snědku." Sice položila otázku, rozhodně ale nečeká na odpověď. Existuje malá pravděpodobnost, že drahý kapitán ji celou dobu tahá za nos a v poslední chvíli se prostě otočí a odejde, Jeane si tenhle děsivý scénář ale nechce ani připustit.
,,Je možné, že na poprvé jsem se nevyjádřila zcela přesně. Tím, jakým způsobem prodáváš svou kořist přicházím o zisk, to ale není má hlavní starost. Dokud totiž ostatní kapitáni obchodují se mnou nebo otcem a jsou spokojení, máme alespoň nějakou jistotu, že v případě jakýchkoli nepokojů nám zůstane jejich loajalita a zároveň se vyhneme bojům o peníze mezi posádkami, protože všichni dostávají stejnou cenu za stejné zboží.  Kdyby každý jednal sám za sebe, z města se stane bojiště a veškeré zboží bude neustále měnit hodnotu tím, jak se jeden druhého bude snažit přeplatit, nebo jak zoufale se budou své věci snažit prodat." Nemá nejmenší tušení jak obchodně zdatný René je, proto se snaží vysvětlit to čím se zabývá co nejjednodušeji a vynechává podrobnosti o tom, že ve velkém může ukradené náklady s novými dokumenty vydávat za legální, že existuje cosi jako daně a že aby dokázala prodat všechny šperky a podivné starožitnosti, které jí vozí, jednou za půl roku platí do New Providence cestu znalci umění z Bostonu. Po své řeči nechá dostatečně dlouhý prostor na to, aby kapitán vše mohl zpracovat a na jeho případné poznámky nebo dotazy. Stále ještě mu dopřává privilegium toho, že s ním mluví zcela na rovinu, tedy jako s někým koho považuje za sobě rovného. ,,Pokud si chceš udržet svého zastavárníka, prosím, to je to nejmenší. Můžeme se domluvit na spolupráci. Navrhuji, že za možnost kdykoli nahlédnout do jeho obchodních knih a pět procent měsíčních zisků ti na oplátku mohu sehnat kupce na hůře prodejné věci a časem možná i místo v městské radě, pokud o něj budeš stát. Trvám ale na tom, aby moji kapitáni," ani si neuvědomí, jaký slovní obrat použila. Skutečně považuje malou skupinu kapitánů, se kterými obchoduje za své... spojence, vojáky, možná i přátelé nebo poddané, ,,stáli za mnou a mým rozhodnutím. V soukromí je možné diskutovat o čemkoli a vyříkat si jakékoli neshody. Na veřejnosti ale rozhodně ne." Znovu krátká odmlka, ve které si olízne rty. ,,Nebo se můžeš zkusit domluvit s mým otcem. Ten si ale od posádek bere deset procent. A pak je tu pořád ještě ta možnost, že se ti bude chtít riskovat a budeš pokračovat ve svém podnikání tak, jako jsi to dělal do dnes."